Učení bohyně Siantis - Síla Mysli

24. září 2016 v 22:04 | Montril Sharon
"Bohyně" Siantis je patronkou plazmatické sféry uvnitř Starého Koloběhu. Ve hmotné sféře je symbolem Nejvyšší emoce a slavnostní s ní spojovaných.

Malým zlomkem jejího učení je i část věnovaná Nástrojům. Konkrétně přináším báseň o síle Mysli, Nástroji hmotné sféry/hmoty/hmotného těla. Jedná se o přepis ze Společného jazyka.


Dokument je k dispozici na FB skupině v Souborech.

ZDE



Síla Mysli


Vzdej se zítřka,
dnes stůj vzpřímeně.
Smrt obchází tvůj dům,
cítíš její studený dech.
Vzdej se dneška,
když ti srdce krev
do hlavy žene.

Vzdej se toho, co bylo,
polož vše na oltář bytí.
Nic již není důležité.
Tvá žena slabá pláče,
tvé děti strachy vzlykají.
Ty stůj tiše,
když žíly tvé se trhají
tím věděním.

Vzdej se všeho,
ve hmotě je člověk sám.
Sám se rodí, sám umírá,
sám dýchá, sám žije,
sám sobě se zodpovídá,
Nech plynout,
co dýše,
nech vzlykat,
co téci má.

Vzdej se zítřka,
polož svůj život
na oltář sebe sama
a pokloň se tak bohu,
když Smrt, kterou jsi,
obchází tvůj dům
a za krk ti dýše.

Stůj vzpřímeně,
na dveře hleď,
k boji připraven.
V aréně se každá chyba
trestá krví a smrtí.
Stůj pevně, v ruce zbraň,
pokud zbraní tvou
tvé vlastní tělo není.

Dodej svou silou
sílu svému rodu,
vždyť ani pro něj
svůj život nesmíš položit.
Své žití polož
na svůj boží oltář,
jen sám sobě
se ze všeho zodpovídáš.

Neděs se, že stojíš sám,
neděs se vzlyků za svými zády,
hleď na dveře.
Viď, klika se málem hýbe.
Však!
Otevři je,
Bláhový,
učiň první krok,
vždyť ni děsu, hrůzy či bolesti
nemusíš se bát.
Chop se vedení svého žití,
chop se otěží svého bytí.

Smrt obchází tvůj dům,
ale k živým nepřistoupí.
To živí a pouze živí
otevírají tvé dveře.
Nic víc nad tebou
nemůže mít moc,
neb sám jsi bůh.

Střes se mrazu
ve svých žilách.
Střes se žáru
ve svých tepnách.
Střes se hrůzy,
co ti svírá břicho.
Střes se pěsti,
co ti drtí srdce.
Střes se slz,
co ti mlží zrak.
Střes se strachu,
co všechno se může stát.

Tví vlastní démoni
tě pokoušejí.
Hodují na tobě samém.

Mysl tě šálí
hrůznými představami.
Za těmi dveřmi
- podle ní -
samotné Peklo stojí.
Zmučí tě na dno duše,
tvou ženu zohaví až na její kosti,
tvé děti na rožni se smaží.

Čím více slabin máš,
tím silnější musíš být.
Však - čeho se bát?
Jen sám sebe snad
a všeho, co je tvé,
a čím ty jsi.

Tiskni zbraň,
v tváři bledý,
v čele pot,
v cévách pnutí
a v kolenou třas,
pokud tělo tvé
tvou zbraní není.

Nocí zní
cvakání tvých zubů.
Tvůj démon Strach
se rodí,
posilován ženou tvou
a dětmi
a všemi tvými slabinami.

V hlavě slyšíš
kroky za tvými dveřmi,
cítíš přítomnost těch,
kteří jsou za nimi,
jak klapou boty o zem.
Slyšíš dech zástupů hrůz,
slyšíš šustot jejich šatů,
cítíš bolest jejich zbraní
ve svém vlastním mase.

Smrt obchází tvůj dům.
Stůj vzpřímeně.
Dveře se otevírají
tvou vlastní vinou.

A za nimi nic ….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama