Srpen 2016

Aktualita 20 - Situace kolem druhého dílu Montril + překvapení!

17. srpna 2016 v 21:38 | Montril Sharon |  Aktuality
Přeji všem pěkný den,

přináším několik aktualit ohledně druhého dílu Montril. V první řadě děkuji nedočkavým zájemcům, kteří si knihu již předobjednali. Zájem "fanouškovského jádra" je motivující a - nejen - já se snažím odvézt nejlepší práci.

Kniha Montril - Cesta končí se nyní nachází ve třech čtvrtinách své cesty k vydání.

1. Jsou hotové všechny ilustrace. Brzy se můžete těšit na články o umělcích, kteří rozšířili řady mých výtvarných spolupracovníků.
2. Je hotová korektura. Zbývá poslední přečtení.
3. Předběžný termín vydání - říjen 2016.
4. Překvapení!

Oslovila jsem naši místní knihovnu s tím, že bych ráda uspořádala autorské čtení. Termín mi bude navržen do konce léta, vím jen, že čtení proběhne zhruba v druhé polovině podzimu. Na tomto čtení bude druhý díl Montril poprvé k dispozici. Z jaké knihy bude čteno, to si zatím nechám pro sebe.

Doufám, že vás aktuality potěšily, a děkuji za zájem a podporu!


Aktualizace 18.8.2016
1. Předpokládaný termín vydání knihy - říjen/listopad 2016.
2. Autorské čtení - listoapad/prosinec 2016.

Učení bohyně Mrie - Umírání, Smrt a Znovunarození

7. srpna 2016 v 12:51 | Montril Sharon
"Jak se ke smrti postavíš, tak se narodíš."

Tímto "heslem" uvádí kněží bohyně smrti Mrie jednu z částí svého učení.

Proces umírání v sobě ukrývá nepředstavitelný potenciál. Směs energií a přeměn je tak silná a mocná, že v okamžiku těsně před smrtí dokáže jedinec vykonat neuvěřitelné věci - pokud ví, jak na to. Z důvodu uvěznění duší ve Starém Koloběhu Mrie zprostředkovala tuhle část učení jako jednu z prvních, aby se lidé dokázali vyrovnat s podivným pocitem "déjà vu" a frustrace, když neProbuzeni stále žili stejné životy (více o Probuzení → ZDE ←).

Okamžik těsně před smrtí nazvali kněží Umírání. Umírání tedy není v tomto kontextu proces od narození po smrt ani od nemoci/zranění po smrt, ale chvilka před smrtí samotnou.

Posmrtná říše = plazmatická sféra

Umírání
Jak bylo zmíněno v krátkém úvodu, Umírání je okamžik, který je druhý nejvzácnější v lidském životě (prvním okamžikem je první nádech po narození, ale kvůli nerozvinutému vědomí a otisku Umírání pozbývá v učení Mrie své důležitosti) - někdy se dokonce uvádí, že je to vůbec nejdůležitější okamžik v životě. Přehnané to není. Jak člověk Umírá, tak se narodí. Jak usměrní energii při procesu Umírání, tak ji bude mít v dalším životě. Pokud člověk zemře ve strachu, stresu, depresi, nenávisti, závisti, zlosti, bolesti atp., jsou tyto emoce tak silné, že se s nimi mnohdy v "posmrtném životě" nevyrovná a vezme si je s sebou do dalšího života. Už se s nimi narodí a ony se v něm "zakoření". Jedinec tak má "nepodmíněný" strach z výšek (pokud zemřel pádem z výšky), ze samoty (pokud zemřel zcela opuštěn), ze zabití (pokud byl zabit) nebo například z nějakého typu lidí. A tento zakořeněný problém si s sebou nese a musí se s ním "poprat". To je mnohdy náročné a trvá to i několik životů.

Z tohoto důvodu Mrie důrazně učí, jak postupovat během Umírání. Lidé uzavření ve Starém Koloběhu se díky tomu snadněji smířili se svými neustále se opakujícími životy. Když při Umírání cítili sklíčenost, že se narodí znovu do stejného prostředí a prožijí stejný život, věděli, co udělat, aby tento pocit zmizel, věděli, jak ho přetvořit.

Umírání


Příklad
V lidech je obvykle zakořeněný pocit strachu ze smrti. Vědomě nevědí, co bude, až zemřou, mnohdy věří, že je tento život první a poslední a jediný. Děsí je představa pekla, ráje, temnoty, děsí je nevědomost a nevíra. Lidé se bojí zemřít, tento strach je v nich upevněn snad nejvíce. Základem učení bohyně Mrie o Umírání je:

1. pochopení svého strachu jak ze smrti samotné, tak tímto životem nepodmíněných obav (zmíněný strach z výšek, ze samoty atp.);

2. získání patřičných (spíše úplně základních) znalostí a informací o životním cyklu, ideálně "nadstandardních" znalostí ohledně toho, co je po smrti;

3. odhodlání a hlavně Rozhodnutí (viz 1. díl Montril strany 316 - 322).

Stává se, že se člověk cítí být obětí, protože smrt jako takovou nemůže nijak ovlivnit. Opak je pravdou, to je důležité si uvědomit. Člověk má svůj život, svoji smrt a veškeré své bytí ve své vlastní moci. Nelze se jí vzdát, nelze ji ignorovat. Lze ji jen popřít nebo odmítnout, ale nikdy nezmizí - jen se jí chopí někdo jiný. Otázkou je, kdo - a to je vždy individuální. Člověk má pak pocit, že svůj život neřídí, že není svým vlastním pánem. Přichází "výmluvy" na osud, "bylo mi to dáno" atp. Citace z učení:

Je osud a osud, chcete-li to tak nazývat. Lidé se rodí za daným účelem, mají svůj úkol či poslání. To lze nazvat osudem. Ale nazývat osudem stav, kdy se jedinec odvrátil od svého výsadního práva rozhodovat o sobě samém, to osud není. To je zbabělost, nebetyčná zbabělost, nejvyššího trestu hodná a odporná zbabělost!! A také jedinec svůj trest za takové chování dostane, nejvyšší trest, jaký je možné entitě v koloběhu životů udělit. Nejvyšší je ne proto, že e dlouhodobý a náročný na odpykání, ale proto, že se s ním jedinec musí porvat přesně tím samým způsobem, jakým trest získal - musí přijmout zodpovědnost za sebe sama a vzít zpět svoji moc nad svým vlastním bytím. Tam, kde jedinec je, je jen svou vlastní vinou! Je to následek všech jeho Rozhodnutí. A pokud se někdo začne ohánět původním významem slova osud, odpovím - i osud si jedinec vybírá sám!

To říká Mrie ve svém učení. A dodává:

I strach ze smrti je Rozhodnutí. Být obětí života, to dokáže každý, je to snadné a pohodlné, Svět si se mnou poradí. Ale je to past na sebe samého. Jedinec se uvádí do tohoto stavu sám, a to je jeho prokletí. Být silný něco stojí - stojí to síly. Ale těch má jedinec na rozdávání, pokud se jich nevzdá! Samy neodejdou. K smíchu je to, že se člověk bojí smrti, a to ho činí slabým. A přitom smrt je jen přechodný stav, stejně jako život. Cyklus jde prostě dál. Jedinec, který se Smrti postaví čelem, je silnější než ten, který se před ní skloní. Kdo zemře ve stoje, bude v dalším životě vzpřímen. Kdo - byť se strachem - pohlédne Smrti do tváře, dokáže hledět do tváře i životu. Život určuje smrt a smrt určuje život, ale zároveň život smrt neurčuje ani smrt neurčuje život. Nic není dáno - žít a zemřít je Rozhodnutí. Jak jedinec žije, to je rozhodnutí, jak zemře, to je také rozhodnutí, ale Rozhodnutí je to, co určuje i neurčuje. Neohýbej hřbet před svým strachem! Neboj se zemřít a budeš Žít! Neslevuj ze svých zásad jen proto, že máš strach! Neponižuj se před druhým člověkem, neměj strach z jeho výhružek ani z jeho zbraní, které tě mohou zabít. Neskláněj se před ním, nepokořuj se - ty s tím budeš umírat i Umírat; ty s tím zemřeš i Zemřeš; ty s tím budeš žít i Žít. Nebát se Smrti ani smrti, to je síla, kterou nic nezlomí! Zaplať životem vždy, když budeš v životním okamžiku volit mezi strachem ze smrti a sebou samým.

Tak praví mé bytí, bytí entity, které je říkáno bohyně smrti Mrie.

Plazmatická sféra

Smrt
Smrt, stejně jako život, je stav. Smrt je doba, kdy duše+duch nemají hmotné tělo a přebývají v jemnohmotě, taktéž v plazmatické sféře. Smrt tedy existuje jen z pohledu hmoty, protože z pohledu plazmy/energie život pokračuje dál. Hmotná sféra je dominantní realitou všech lidských bytostí, je pochopitelné, že se bojí ji opustit. Je to jedna z nejtěžších zkoušek jejich života právě kvůli dominanci hmoty. Učení jedinci se smrti nebojí, protože vědí, co po ní následuje, co je čeká, mají představy a víry. Bojí se ti, kteří neznají, a pro ty především je určeno učení bohyně Mrie. Smrt není definitivní, není konečná, cyklus pokračuje dál, pohyb je život - ať doslova, nebo metaforicky. Starý Koloběh je parafrází cyklu životů napříč všemi sférami Světa. Tyto cykly mají "přesné postupy", pravidla nebo zákony, chcete-li. Součástí cyklu je život ve hmotě, život v plazmě, život v energetické sféře a "konečnou" fází je život v Envataru. Cyklus pak samozřejmě pokračuje dál, ale to nyní není aktuální.

Smrt je tedy stav existující jen z pohledu hmoty. Po smrti fyzického těla pokračuje život povětšinou v plazmatické sféře, dále pak ve sféře energetické, potažmo v Envataru samotném. Smrt jako stav přesahuje učení bohyně Mrie a spadá už pod bohyni emocí Siantis, proto Mrie Smrtí jinak než z pohledu hmoty nezabývá (neboť další život probíhá v plazmatické sféře).

Znovunarození

Znovunarození
Když se blíží stav Smrti ke konci a duše+duch učinily v plazmatické sféře, co měly, vtělují se zpět do hmoty. Mrie ve svém učení mluví o tom, že pokud se duše narodila do lidského těla, opět se narodí do lidského těla. Nemůže být "ponížena" do zvířecí podoby ani "povýšena" (protože není kam). Duše jednou vtělená do lidského těla ihned získává plazmatické tělo a otisky hmoty, takto "nabalená" nemůže vstoupit do jiného těla, protože by to jiné tělo "neuneslo". Není možné, aby duše s tisícovkou emocí "na krku" vstoupila do zvířecího těla. Kromě toho, že zvířata nemají tak rozsáhlou škálu emocí jako lidé, nemají ani "hmotné kapacity" na zvládnutí hmotných otisků a rozvinutého vědomí. Duše by si ve zvířecím těle, pokud předtím byla v lidském, nedokázala poradit se svým stavem plazmatického těla. Byla by to pro ni ztráta… nelze říct času, protože čas existuje jen ve hmotné sféře. Musí být zachována Rovnováha a Řád. Prostě - minimálně musí být dodrženy standardní hmotné energetické zákony. Nelze objekt s vysokou energií vtěsnat někam, kam se "nevejde", kde nejsou dostatečné kapacity.

Narození už přechází do učení bohyně Drie, proto se jím Mrie více nezabývá.


Pojmy v učení bohyně Mrie
• smrt - smrt z pohledu hmotné sféry, smrt těla
• Smrt - stav bytí po smrti hmotného těla, ve kterém probíhá "zpracování" emocí v plazmatické sféře; také posmrtný život
• život - žití z pohledu hmotné sféry, kdy žije fyzické tělo
• Život - žití ve hmotné sféře, žití fyzického těla, ale rozvíjení se v oblasti učení bohyně Mrie, příprava na Smrt i Umírání
• umírání - proces ve hmotné sféře, kdy umírá fyzické tělo
• Umírání - proces přeměny emocí hmotného těla během fyzického umírání, který slouží k "povznesení", "posílení" či prostě jen "usnadnění" dalšího bytí jak během Smrti, tak během Života